Co (ne)pít v supermarketu: Veltlínské zelené Tři sklepy
Je doba sklizně, vinobraní, burčaků… a vinných katalogů našich supermarketů. Správný čas otestovat, co má smysl pít a co nechat „zrát“ v regálu. Tentokrát jsem si vybral místní Tesco. Zadání mise bylo jasné. Bílé, moravské, ideálně tradiční moravská odrůda a cena do 150Kč. Cíl mise: Najít vína, která mohu s klidným srdcem doporučit. Výsledek mise – dočtěte do konce…
Krok první – výběr lahve v regále: Tentokrát jsem se chtěl nechat překvapit, vynechal jsem těch pár sázek na jistotu, kde vím, že to dopadne dobře. A zároveň jsem se vyhnul značkám, kde by to byl masakr vinným hroznem (o ty vás samozřejmě dlouhodobě neošidím, ale nechám si to na jindy). Hledal jsem něco, co neznám, ani netuším odkud vítr vane. A našel jsem: Veltlínské zelené zemské víno 2014 Tři sklepy
Krok druhý – etiketa: Víno nepijeme zrakem, ale chuťovými pohárky, ale kdo si nikdy nevybíral láhev jen podle etikety, ať hodí kamenem. Nebo raději korkem. V tomto případě je obal pozitivem toho vína. Láhev tvaru pistole, šroubovací uzávěr, moderní, designově čistá etiketa. Neznalý pozorovatel by řekl „jasné Rakousko.“ Kdyby více vinařství na Moravě šlo tímto směrem, tak by minimálně u mně měly palec nahoru. Už dost bylo sklípků a malovaných domečků na etiketách.
Krok třetí – vinařství: Tři sklepy, co to je? Tázal jsem se sám sebe a otočil etiketu. Tam jsem dostal vyčerpávající odpověď „Tři vinařské společnosti Neoklas Šardice, Tereziánské sklepy a Vinný sklep Sovín spojily potenciál svých vínic a vytvořily zajímavou řadu vín…“ Realita je tedy prostá, žádné Tři sklepy neexistují. Navíc se ani nejedná o 3 vinařství. Neoklas nedávno koupil Sovín, v našich testech ne zrovna úspěšného producenta. A Tereziánské sklepy jsou personálně propojeny s Neoklasem. Nebo je to jen shoda jmen? Každopádně se jedná o novou řadu vín určenou do supermarketů. Proč ne.
Krok čtvrtý – barva: Zajímavá, sytá, zlatavá. Vše by bylo v pořádku, kdybychom se nebavili o zemskému Veltlínu z jižní Moravy. Takže překvapení, těžko soudit, zda pozitivní.
Krok pátý – vůně: Zralé tóny, med, lehký dotek zralých citrusů. Jen při velkém soustředění všech smyslů (a pohledu na etiketu) odhalíte, že se jedná o Veltlín. Navíc první dojem z vůně byl velmi reduktivní, což víno toho stáří posílalo do hlubin zatracení. Naštěstí „nadechnutí“ tomuto vínu prospělo, stále se však ve vůni objevují tóny netradiční pro tuto odrůdu. Nehodnotím je tak, že by se tím víno vylepšilo. Navíc, vždycky přece nemáme čas čekat několik hodin, než se víno dostane do kondice.
Krok šestý – chuť : Řečeno slovem klasika: „… a vo tom to je.“ Zde najdeme lehký náznak kořenitosti ve stylu Veltlínského zeleného, kyselin je požehnaně, ale nenazval bych je přímo osvěžujícími. V chuti spolu soupeří dvě charakterové linie. Zralost až přezrálost na jedné straně (která víno provází již od barvy) s tradičně vyšší kyselinou. Celek není špatný, ale chuťové pohárky musejí přece jen dělat kompromisy.
Zhodnocení mise aneb kolik za to a proč: Ve Veltlínu ze Tří sklepů nenajdete to nejideálnější vyjádření této odrůdy u nás. Není to víno, ze kterého si sednete na zadní část těla. ALE, je to moderně udělané a zabalené víno, které aktuálně v Tescu stojí 114,-Kč. A v rámci jejich vinného festivalu, který probíhal v polovině září, byla cena dokonce výrazně pod 100,-Kč. S přihlédnutím k tomu, co tuzemské supermarkety v této cenové hladině nabízejí, je to rozhodně dobrý „kauf.“ Není to víno, kterým bystě měli zásobit svou vinotéku či archiv, ale pokud jdete večer na návštěvu a nevíte, jaké víno vzít sebou, s tímto si ostudu neuděláte.
Kde koupit: TESCO (a asi i jiné supermarkety), Cena: cca 114,-Kč